Jsem tu déle než pět týdnů a za chvíli jedu domů. Už teď asi vím, co mi nejvíc chybí a co mi bude zase chybět z Ameriky. Budu se držet pouze na materiální úrovni, protože z lidí mi chybíte všichni a nejvíc! Taky vynechám vanu a svojí postel, protože na ty se těším, i když jsem třeba na táboře. To s USA nesouvisí.
Pět plus
Začnu pozitivně, tedy tím, co mi bude po návratu do ČR chybět nejvíc. Sice přiřazuji čísla, ale pořadí v tom nehledejte.
1) Frozen Yogurt
Jak jsem psala v příspěvku z Princetonu, Frozen Yogurt jsou místní samoobslužné restaurace se zmrzlinou. Jasně, italská zmrzlina je mnohem lepší a kopečková v Praze pořád o dost levnější, ale ten pocit, že si můžu dát čeho chci kolik chci a smíchat si dohromady ingredience, ze kterých by se obsluze asi udělalo špatně, je skvělý.
2) Na barvě nezáleží
To tedy platí o New Yorku, tady v Bruncvíkově máme španělské ghetto jako blázen. Ale ve Velkém jablku skutečně nikoho nezajímá, jak vypadáte, co máte na sobě a jestli jedete do práce nebo vyspáváte na lavičce kocovinu. V Paříži v metru jsem se mezi spoustou černochů a muslimů necítila dobře, tady je to úplně v pohodě. V Čechách tohle neřešíme, protože tam jsou pořád v podstatě všichni bílí, ale je krásné vidět, že i duhový svět může fungovat.
3) Čtvrťáky
Jedna z drobností, co mě tady fakt baví, jsou čtvrťáky. Ujíždíme tu na tom všichni z české skupiny. Kromě toho, že čtvrťák lze použít jako jedinou minci na zaplacení pračky v prádelně a je ji jich na to potřeba aspoň 5, tak hlavně každý je jiný. Dobře, to přeháním, ale prostě od každého z padesáti států existuje jeden design čtvrťáků. A není nic lepšího, než se je pokusit všechny sesbírat. No já to asi už nestihnu, mám jich zatím pouze 13. Kromě státních existují také obyčejné federální, které mají na zadní straně nudného orla, a potom prý v současnosti začínají vycházet čtvrťáky s národními parky. Takový se mi ale do ruky ještě nedostal. Každopádně dokončení sbírky je velká motivace, proč sem někdy znovu přijet.
4) Mořské potvory
Mořské plody i ryby patří mezi moje oblíbené jídlo, i když možná jen proto, že doma jsou čerstvé v podstatě nedostupné. Tady jsme kousek od pobřeží, takže i ve školní jídelně můžou za pár fufňů prodávat těstoviny plné mušlí, krabích tyčinek a krevetek. Za pouchých sedm dolarů si tu člověk dá lososí nebo tuňákový steak. Já chci taky takovou jídelnu u nás na Karlovce!
5) Pitná voda a záchody zdarma
V Čechách tohle tak často neřeším, ale i tak to tady musím zmínit, protože při jakémkoliv cestování je tohle vždycky velké téma. Kam si dojít na slušný záchod, kde to nebude smrdět a půlka mís nebude ucpaná. Zvlášť v Čechách se mi často stalo, že jsem zaplatila desetikorunu a pak se při vstupu ke kabinkám málem pozvracela. Nevím, jak to tady dělají, ale záchody jsou všude, zadarmo a krásně čisté. Navíc se nejen v jejich blízkosti vyskytují fontánky určené pro žíznivé kolemjdoucí. Voda v nich není chlorovaná a bývá příjemně studená.
Pět mínus
Tohle bude těžší a za týden by ten seznam možná vypadal jinak, ale stejně to zkusím.
1) Obědy u Lípy
Docela se těším do práce a nepíšu to jen proto, že si to tu můžou přečíst moji kolegové a nadřízení. Smysluplná práce s rozumným ohodnocením a kanceláří bez pokrytců, to bude po sedmi týdnech tady skutečně osvěžující. Ale ještě víc se těším na naše obědy U Slovanské Lípy, na dobré české jídlo ke kterému si můžu dát fakt dobré pivo za méně než dva dolary. Kdyby tak měli v prvním týdnu po mém návratu kachnu...
1)Jak se máš?
Nemůžu se dočkat, až se mě lidi začnou ptát, jak se mám a bude je skutečně zajímat, co jim odpovím. Tady se prostě přijde do místnosti, řekne se Hi, how are you?, ale na odpověď nikdo nečeká, nikoho nezajímá. Je to jen fráze a vy máte odpovědět stejnou otázkou. Z podobného soudku je Bless you! tedy něco jako na "zdravíčko" při kýchnutí. Tady to člověku říkají i zcela neznámí lidé třeba v autobuse. Mě to prostě znervóňuje.
3) Žádná klimatizace
Až bude v srpnu přes třicet a v kanclu se nebude dát dýchat natož programovat, budu si tyhle řádky asi dost nevěřícně pročítat, ale právě teď sedím v našem kanclu, venku je příjemných pětadvacet, ale tady je pod dvacítkou, mrznou mi prsty i nohy, i když můj notebook topí, co to dá. Neustále sebou člověk musí tahat svetr a nejlépe i legíny či punčocháče. A ty přechody z tepla do zimy, z toho je jeden furt tak trochu nachrchlanej. Na druhou stranu, musím uznat že bez klimatizace by tady asi člověk umřel, zvlášť když by se venku při té vlhkosti dalo ve vzduchu skoro plavat. Ale proč jí nenastaví na příčetných 24°C? A neřikejte, že kvůli Fahrenheitům!
4) Neplýtvej
Na každém kroku tady vidím plýtvání surovinami či energií. Přes den na ulici svítí lampy, klimatizace jede v kanceláři a na chodbě se topí, většina lidí tu netřídí odpad. Většina jídelen používá plastové nádobí na jedno použití.
5) Zavírejte dvěře
Pamatuju si, že na ty, co nezavírali dveře, jsme řvali "Zavři, máš snad na to doma otroka?!". Tady jsou otevřené dveře slušností v kanceláři a i na koleji se dveře od pokojů moc nezavírají. Bude prima zase za sebou moci zavřít bez pocitu, že tím někoho urážím.
No když to tak po sobě čtu, tak můj život se točí kolem jídla, ale to už jste si asi všimli před tím, no. Nedá se nic dělat. Nachystejte květináče, na snídani jsem zpátky!
Pět plus
Začnu pozitivně, tedy tím, co mi bude po návratu do ČR chybět nejvíc. Sice přiřazuji čísla, ale pořadí v tom nehledejte.
1) Frozen Yogurt
Jak jsem psala v příspěvku z Princetonu, Frozen Yogurt jsou místní samoobslužné restaurace se zmrzlinou. Jasně, italská zmrzlina je mnohem lepší a kopečková v Praze pořád o dost levnější, ale ten pocit, že si můžu dát čeho chci kolik chci a smíchat si dohromady ingredience, ze kterých by se obsluze asi udělalo špatně, je skvělý.
2) Na barvě nezáleží
To tedy platí o New Yorku, tady v Bruncvíkově máme španělské ghetto jako blázen. Ale ve Velkém jablku skutečně nikoho nezajímá, jak vypadáte, co máte na sobě a jestli jedete do práce nebo vyspáváte na lavičce kocovinu. V Paříži v metru jsem se mezi spoustou černochů a muslimů necítila dobře, tady je to úplně v pohodě. V Čechách tohle neřešíme, protože tam jsou pořád v podstatě všichni bílí, ale je krásné vidět, že i duhový svět může fungovat.
3) Čtvrťáky
Jedna z drobností, co mě tady fakt baví, jsou čtvrťáky. Ujíždíme tu na tom všichni z české skupiny. Kromě toho, že čtvrťák lze použít jako jedinou minci na zaplacení pračky v prádelně a je ji jich na to potřeba aspoň 5, tak hlavně každý je jiný. Dobře, to přeháním, ale prostě od každého z padesáti států existuje jeden design čtvrťáků. A není nic lepšího, než se je pokusit všechny sesbírat. No já to asi už nestihnu, mám jich zatím pouze 13. Kromě státních existují také obyčejné federální, které mají na zadní straně nudného orla, a potom prý v současnosti začínají vycházet čtvrťáky s národními parky. Takový se mi ale do ruky ještě nedostal. Každopádně dokončení sbírky je velká motivace, proč sem někdy znovu přijet.
4) Mořské potvory
Mořské plody i ryby patří mezi moje oblíbené jídlo, i když možná jen proto, že doma jsou čerstvé v podstatě nedostupné. Tady jsme kousek od pobřeží, takže i ve školní jídelně můžou za pár fufňů prodávat těstoviny plné mušlí, krabích tyčinek a krevetek. Za pouchých sedm dolarů si tu člověk dá lososí nebo tuňákový steak. Já chci taky takovou jídelnu u nás na Karlovce!
5) Pitná voda a záchody zdarma
V Čechách tohle tak často neřeším, ale i tak to tady musím zmínit, protože při jakémkoliv cestování je tohle vždycky velké téma. Kam si dojít na slušný záchod, kde to nebude smrdět a půlka mís nebude ucpaná. Zvlášť v Čechách se mi často stalo, že jsem zaplatila desetikorunu a pak se při vstupu ke kabinkám málem pozvracela. Nevím, jak to tady dělají, ale záchody jsou všude, zadarmo a krásně čisté. Navíc se nejen v jejich blízkosti vyskytují fontánky určené pro žíznivé kolemjdoucí. Voda v nich není chlorovaná a bývá příjemně studená.
Pět mínus
Tohle bude těžší a za týden by ten seznam možná vypadal jinak, ale stejně to zkusím.
1) Obědy u Lípy
Docela se těším do práce a nepíšu to jen proto, že si to tu můžou přečíst moji kolegové a nadřízení. Smysluplná práce s rozumným ohodnocením a kanceláří bez pokrytců, to bude po sedmi týdnech tady skutečně osvěžující. Ale ještě víc se těším na naše obědy U Slovanské Lípy, na dobré české jídlo ke kterému si můžu dát fakt dobré pivo za méně než dva dolary. Kdyby tak měli v prvním týdnu po mém návratu kachnu...
1)Jak se máš?
Nemůžu se dočkat, až se mě lidi začnou ptát, jak se mám a bude je skutečně zajímat, co jim odpovím. Tady se prostě přijde do místnosti, řekne se Hi, how are you?, ale na odpověď nikdo nečeká, nikoho nezajímá. Je to jen fráze a vy máte odpovědět stejnou otázkou. Z podobného soudku je Bless you! tedy něco jako na "zdravíčko" při kýchnutí. Tady to člověku říkají i zcela neznámí lidé třeba v autobuse. Mě to prostě znervóňuje.
3) Žádná klimatizace
Až bude v srpnu přes třicet a v kanclu se nebude dát dýchat natož programovat, budu si tyhle řádky asi dost nevěřícně pročítat, ale právě teď sedím v našem kanclu, venku je příjemných pětadvacet, ale tady je pod dvacítkou, mrznou mi prsty i nohy, i když můj notebook topí, co to dá. Neustále sebou člověk musí tahat svetr a nejlépe i legíny či punčocháče. A ty přechody z tepla do zimy, z toho je jeden furt tak trochu nachrchlanej. Na druhou stranu, musím uznat že bez klimatizace by tady asi člověk umřel, zvlášť když by se venku při té vlhkosti dalo ve vzduchu skoro plavat. Ale proč jí nenastaví na příčetných 24°C? A neřikejte, že kvůli Fahrenheitům!
4) Neplýtvej
Na každém kroku tady vidím plýtvání surovinami či energií. Přes den na ulici svítí lampy, klimatizace jede v kanceláři a na chodbě se topí, většina lidí tu netřídí odpad. Většina jídelen používá plastové nádobí na jedno použití.
5) Zavírejte dvěře
Pamatuju si, že na ty, co nezavírali dveře, jsme řvali "Zavři, máš snad na to doma otroka?!". Tady jsou otevřené dveře slušností v kanceláři a i na koleji se dveře od pokojů moc nezavírají. Bude prima zase za sebou moci zavřít bez pocitu, že tím někoho urážím.
No když to tak po sobě čtu, tak můj život se točí kolem jídla, ale to už jste si asi všimli před tím, no. Nedá se nic dělat. Nachystejte květináče, na snídani jsem zpátky!
Žádné komentáře:
Okomentovat