No a je po srandě. Za pár hodin přistanu v Praze a v pondělí zase zpátky do práce. Poslední minuty prožívám opět na letišti Heathrow. Tohle bude tedy poslední příspěvek, který bude obsahovat různé drobné útržky, které jsem někdy dřív vynechala.
Socha Svobody a skyline
Nejlevnější způsob, jak aspoň trochu z blízka vidět Sochu Svobody, je jízda trajektem na Staten Island. Sice vás nedoveze na ostrov, kde socha stojí, ale projedete okolo a zadarmo. Navíc téměř bez čekání, jezdí každou půl hodinu je tak velký, že se na něj všichni vejdou.
Ještě lepší než Socha Svobody je ale pohled na newyorskou skyline, tedy panorama s mrakodrapy na dolním Manhattanu. Jeden malý tip: až budete plout v mých stopách, naloďte se jako poslední a zůstaňte na zádi hned u nástupních ramp. Právě odtud je nejlepší výhled. Cestou zpátky se na ně musíte trochu protlačit, ale taky to jde.
High line
Celkem nová módní promenáda, otevřeli ji v roce 2009. Dříve jezdili New Yorkem vláčky několik metrů nad úrovní ulice. V centru už se přesunuly pod zem, takže tu obyvatelům zbyly nepoužívané kovové konstrukce (pěkně zkorodované). No a napadla je docela dobrá věc, přeměnit několik kilometrů šrotu na pěkný parčík.
Začíná u křižovatky Washington a Gansevoort a pokračuje trochu na západ na třicátou mezi desátou a jedenáctou avenue. Dál zatím probíhá rekonstrukce a dá se očekávat, že brzy park ještě o něco prodlouží (podle wiki letos na podzim).
Po celé délce se aspoň ve dne (otevřeno do 11 večer) prochází stovky lidí, takže žádné klidné posezení ve stínu stromů nečekejte. Zeleň tvoří většinou dlouhá tráva a kytky, které nám na zahrádce rostou jako plevel. Občas ale vysadili pár břízek nebo jiných nenáročných stromů.
Bývalé kolejiště je celkem dost úzké a množství lidí mě od další návštěvy odradilo. Určitě stojí za to, nevím, že by někde v Evropě bylo něco podobného (ale opět podle wiki je podobný park v Paříži a ten byl inspirací pro New York). Z úst místních obyvatel to zní, jako by šlo o unikátní a cool raritku, poslední módní výstřelek. Zas takové vzrůšo mi to nepřišlo.
Blešák v Hell's Kitchen
New York je rájem pro vintagové oblečení a doplňky a kde jinde je hledat než na největším blešáku ve městě kousek od autobusového nádraží, který probíhá každou sobotu a neděli celý den. Kromě u autobusového nádraží se druhý vyskytuje kolem 25., ale tam jsem už nešla.
Myslela jsem si, že na 39. měla být celá hala plná starých krámů, knih, oblečení a doplňků. Nakonec jsem zjistila, že jsem si to nějak špatně přečetla a na místě se nachízí jen asi desítka docela velkých stánků na ulici. Co se týká oblečení, přišlo mi hodně zašlé a žádné pěkné modely. Šperky byly k dostání v různé kvalitě od pravého zlata až po šmuky z běžných kovů. Zklamáním byly ceny. Za celkem obyčejný prstýnek nasadili cenu $15, ale je fakt, že k takovému trhu patří i smlouvání, takže člověk skončí třeba na osmi dolarech. Což je podle mě pořád hodně, ale tak chtěla jsem si udělat radost.
Jediné zboží za dobrou cenu s velkým výběrem a slušné kvalitě mi přišly kabelky. Menší kožená kabelka, pro kterou by leckterá blogerína zabíjela (slova z módního pekla) se tady sežene za $40 a to se ani nemusí smlouvat.
Newyorské metro
Dříve hnusná díra smrdící víc než nádražní záchod. První metro začalo jezdit před před více než sto lety. V dnešní době přepraví asi 6 milionů cestujících denně (pražské metro milion). Tras je prý 26 a stanic nepočítaně. Délka kolejí víc než tisíc, i když většina z toho je nad zemí. V provozu je dvacet čtyři hodin denně, 365 dní v roce.
Jedna jízda stojí $2.50, když používáte metro kartu, která stojí jeden dolar a dá se dobíjet. Já za čtyři víkendy projezdila asi $30. Jízdenka není časově omezená a můžete přestupovat, jak se vám zlíbí. Na rozdíl od pražského nebo petrohradského metra, na tom newyorském není nic pěkného. Připomíná mi pařížské metro. Všude bílé kachličky a špína. Akorát chodby tu nebývají tak dlouhé a stanice, kterými jsem projížděla, nesmrděly.
Nástupiště jsou aspoň dvojnásobně dlouhá a je na nich strašné vedro. Naopak vlaky jsou vyklimatizované tak na 18°C. Zvenčí vypadají kovové a uvnitř mají jednoduché plastové sedačky.
Stanice se podobají jako vejce vejci. Bílé kachlíky, na nich někde jméno stanice, většinou nudné číslo podle ulice a avenue, a všechno pohromadě drží kovové nosníky. Někdy je nástupiště uprostřed, jindy po stranách a po třetí nad sebou. Občas je vidět i vedlejší kolej bez nástupiště pro expresy, která zastavují jen třeba na každé třetí stanici. V takovém kolejišti pak není aspoň tolik odpadků, jako v těch normálních.
Nejčastěji jsem se vyskytovala na stanici 42 u autobusového nádraží. Otázku na život, vesmír a vůbec jsem tam nenašla, prostě jen další bílá špinavá stanice. Naopak pěknou výzdobu mají na stanici 14. ulice a 8 avenue, kde se potuluje spousta penízkových skřítků. Stanice blízko nějakých muzeí mají občas výzdobu ve stylu exponátů, takže třeba na 81. u přírodovědeckého muzea mají ve zdech dinosauří zkameněliny nebo mozaiky se zvířaty.
Konec a zvonec
Dopisuji a vydávám poslední příspěvek už z domova. V Americe a zejména v New Yorku bylo krásně, ale jsem ráda, že už jsem zpátky doma. Překvapivě i když nakonec hodnotím ten vzdělávací přínos, nějaký byl. Proto děkuji škole, straně a vládě za dostatek citrónu na vánočním trhu a tomu, že mě vyslali na pár týdnů na zkušenou za velkou louži.
Socha Svobody a skyline
Nejlevnější způsob, jak aspoň trochu z blízka vidět Sochu Svobody, je jízda trajektem na Staten Island. Sice vás nedoveze na ostrov, kde socha stojí, ale projedete okolo a zadarmo. Navíc téměř bez čekání, jezdí každou půl hodinu je tak velký, že se na něj všichni vejdou.
 |
| Socha i s trajektem. No nebyla úplně blízko. |
 |
| Na lodi byla trochu tlačenice |
Celkem nová módní promenáda, otevřeli ji v roce 2009. Dříve jezdili New Yorkem vláčky několik metrů nad úrovní ulice. V centru už se přesunuly pod zem, takže tu obyvatelům zbyly nepoužívané kovové konstrukce (pěkně zkorodované). No a napadla je docela dobrá věc, přeměnit několik kilometrů šrotu na pěkný parčík.
Začíná u křižovatky Washington a Gansevoort a pokračuje trochu na západ na třicátou mezi desátou a jedenáctou avenue. Dál zatím probíhá rekonstrukce a dá se očekávat, že brzy park ještě o něco prodlouží (podle wiki letos na podzim).
Po celé délce se aspoň ve dne (otevřeno do 11 večer) prochází stovky lidí, takže žádné klidné posezení ve stínu stromů nečekejte. Zeleň tvoří většinou dlouhá tráva a kytky, které nám na zahrádce rostou jako plevel. Občas ale vysadili pár břízek nebo jiných nenáročných stromů.
Bývalé kolejiště je celkem dost úzké a množství lidí mě od další návštěvy odradilo. Určitě stojí za to, nevím, že by někde v Evropě bylo něco podobného (ale opět podle wiki je podobný park v Paříži a ten byl inspirací pro New York). Z úst místních obyvatel to zní, jako by šlo o unikátní a cool raritku, poslední módní výstřelek. Zas takové vzrůšo mi to nepřišlo.
 |
| Sem tam bylo v okolí i nějaké to pouliční umění |
New York je rájem pro vintagové oblečení a doplňky a kde jinde je hledat než na největším blešáku ve městě kousek od autobusového nádraží, který probíhá každou sobotu a neděli celý den. Kromě u autobusového nádraží se druhý vyskytuje kolem 25., ale tam jsem už nešla.
Myslela jsem si, že na 39. měla být celá hala plná starých krámů, knih, oblečení a doplňků. Nakonec jsem zjistila, že jsem si to nějak špatně přečetla a na místě se nachízí jen asi desítka docela velkých stánků na ulici. Co se týká oblečení, přišlo mi hodně zašlé a žádné pěkné modely. Šperky byly k dostání v různé kvalitě od pravého zlata až po šmuky z běžných kovů. Zklamáním byly ceny. Za celkem obyčejný prstýnek nasadili cenu $15, ale je fakt, že k takovému trhu patří i smlouvání, takže člověk skončí třeba na osmi dolarech. Což je podle mě pořád hodně, ale tak chtěla jsem si udělat radost.
Jediné zboží za dobrou cenu s velkým výběrem a slušné kvalitě mi přišly kabelky. Menší kožená kabelka, pro kterou by leckterá blogerína zabíjela (slova z módního pekla) se tady sežene za $40 a to se ani nemusí smlouvat.
Newyorské metro
Dříve hnusná díra smrdící víc než nádražní záchod. První metro začalo jezdit před před více než sto lety. V dnešní době přepraví asi 6 milionů cestujících denně (pražské metro milion). Tras je prý 26 a stanic nepočítaně. Délka kolejí víc než tisíc, i když většina z toho je nad zemí. V provozu je dvacet čtyři hodin denně, 365 dní v roce.
Jedna jízda stojí $2.50, když používáte metro kartu, která stojí jeden dolar a dá se dobíjet. Já za čtyři víkendy projezdila asi $30. Jízdenka není časově omezená a můžete přestupovat, jak se vám zlíbí. Na rozdíl od pražského nebo petrohradského metra, na tom newyorském není nic pěkného. Připomíná mi pařížské metro. Všude bílé kachličky a špína. Akorát chodby tu nebývají tak dlouhé a stanice, kterými jsem projížděla, nesmrděly.
Nástupiště jsou aspoň dvojnásobně dlouhá a je na nich strašné vedro. Naopak vlaky jsou vyklimatizované tak na 18°C. Zvenčí vypadají kovové a uvnitř mají jednoduché plastové sedačky.
Stanice se podobají jako vejce vejci. Bílé kachlíky, na nich někde jméno stanice, většinou nudné číslo podle ulice a avenue, a všechno pohromadě drží kovové nosníky. Někdy je nástupiště uprostřed, jindy po stranách a po třetí nad sebou. Občas je vidět i vedlejší kolej bez nástupiště pro expresy, která zastavují jen třeba na každé třetí stanici. V takovém kolejišti pak není aspoň tolik odpadků, jako v těch normálních.
Konec a zvonec
Dopisuji a vydávám poslední příspěvek už z domova. V Americe a zejména v New Yorku bylo krásně, ale jsem ráda, že už jsem zpátky doma. Překvapivě i když nakonec hodnotím ten vzdělávací přínos, nějaký byl. Proto děkuji škole, straně a vládě za dostatek citrónu na vánočním trhu a tomu, že mě vyslali na pár týdnů na zkušenou za velkou louži.
Žádné komentáře:
Okomentovat