Tentokrát jeden kratší a opět o jídle. O brunchi, tedy breakfast&lunch (snídaně a oběd), který je v Americe přímo legendární. Jasně, můžete na něj zajít i v Praze, ale já chtěla vyzkoušet ten pravý, newyorský.
Francie, Itálie nebo pravá Amerika?
Když jsem hledala příjemnou restauraci na brunch, objevovaly se přede mnou nejen typické americké restaurace se smaženými vajíčky, párky a fazolemi, ale také francouzské palačinkárny nebo italské pizzerie. Nejoblíbenější čtvrtí na brunch je Brooklyn, ale já hledala něco na Manhattanu, takže nakonec jsem vybrala Harry's Italian na Gold Street.
Jen málokdy narazíte na "all-you-can-eat" brunch, tedy ten s neomezenou konzumací z nějakého bufetu. Taky jsou, ale vyjdou při nejmenším na $40 a to je za snídani/oběd docela dost.
Italova nabídka v podstatě odpovídala typickému brunchovému menu. Člověk zaplatí cca $20, dostane jedno jídlo a k tomu neomezené množství čaje, kávy a nějakého alkoholu. Já si objednala omeletu, ke které byly jemné italské bagetky a trochu brambor.
Společensky omluvitelná konzumace alkoholu ještě před obědem
Tahle věta jasně vysvětluje, o co v pravém brunchi jde. Začíná se servírovat většinou po jedenácté dopolední a jeho hlavní součástí není ani tak jídlo jako pití.
Základem každého menu je buď mimóza, bloody mary nebo sangrie, vše ve vydání "bottomless" tedy bezedném. V prvním případě jde o mix šampaňského a pomerančového džusu, bloody mary je známý koktejl z rajčatového džusu a vodky a sangrie je víno s ovocem. Já jsem si dala mimózu, protože o ní jsem nikdy dřív neslyšela, a byla to skvělá volba.
Vynechala jsem jednu důležitou premisu k brunchi a tou je kocovina. Protože jak lépe se z ní dostat než skleničkou. Nebo dvěma. Mimóza se podává ve sklenkách na šampaňské. Vybrala jsem restauraci, o které se psalo, že vaší sklenku nikdy nenechá prázdnou a své pověsti dostáli. Někdy dokonce dolévali i když jsem neměla úplně dopito. To se to pak trochu špatně počítá.
Seděli jsme u Harryho asi dvě hodiny a pak jsme se pomalým krokem přesunuli k metru. Po pomerančové mimóze se den zdál stejně sluníčkový jako tenhle zrádný bublinkový koktejl. Já se pak odešla plácnout na Sen noci svatojánské a jindy laciné Shakespearovy vtípky byly vtipnější než obvykle. Není lepší způsob jak začít prázdninový den.
Žádné komentáře:
Okomentovat