Kulturní šok čeká člověka nejen mezi lidmi, ale i u popelnic. Systém třídění odpadu v USA vůbec není tak propracovaný jako u nás a zdá se, že ani většina Američanů si není jistá, kam má co hodit. Ekologie tady je vůbec zajímavá kapitola, takže bych se o tní dnes trochu rozepsala.
Kam s ním
Tento oblíbený nerudovský problém Američan moc neřeší. Za prvé má auto, kterým odveze cokoliv kamkoliv, za druhé jsou na každém rohu obrovské kontejnery, na které u nás v Praze čekáme půl roku, než pojedou okolo.
Nicméně návštěvník z Evropy málo kdy potřebuje vyhodit zrovna gauč. Častěji řeší nějakou tu plastovou láhev, krabici od pizzy nebo plechovku od koly. Ostražitější spotřebitel přemýšlí nad kelímkem od jogurtu, plastovou taškou ze supermarketu nebo takovým čajovým pytlíkem. V Čechách máme systém třídění opravdu výstižný, na každém obalu je kód, podle kterého si člověk snadno vybere kam co vyhodit, takže může vytřídit téměř všechno. Tady nejen že nemají kódy, ale ani různé odpadkové koše, ze kterých by se dalo vybírat.
V první řadě tu mají druh s kulatými otvory. Ten je na plechovky a petky. Další má podlouhlou díru, do níž sedí právě tak krabice od pizzy, takže do něj překvapivě patří papír. Tyto dva se však třeba na CoRE slučují v jeden, přičemž výsledkem je odpadkáč s dírou připomínající Mexičana na kole shora. A pak je tu normální odpad.
Snadné rozdělení nabourává ošemetné pravidlo: v čem bylo jídlo, to se nedá třídit. Takže třeba ta krabice od pizzy nakonec stejně musí jít do běžného odpadu. Stejně tak pytlík od müsli, nevymytý kelímek od jogurtu a hlavně všechno to jednorázové nádobí, které všude používají. Ekolog si rve vlasy a správný Amík, aby něco nezkazil, cpe do obyčejného odpadu radši všechno.
Klimatizace, topení a jiné plýtvání
Před přibližně sto lety se jeden Američan zamyslel a vymyslel klimatizaci. Jmenoval se Willis Carrier a firma, kterou na tom tehdy postavil, je stále největším producentem těchto zařízení na světě. A abychom podpořili americké hospodářství, máme klimatizace všude a chladí na průměrnou teplotu kolem dvaceti stupňů. A všude se myslí nejen v budovách, ale i třeba v autobusech.
Zpoza Atlantiku by si jeden řekl, že tu mají prostě vedro, tak se chtějí trochu zchladit. Výsledkem je, že jsou tu všichni pořád nachrchlaní a neustále sebou tahají dlouhé kalhoty a svetry, protože jinak by během osmihodinovky v kanceláři asi zmrzli. Hlavně že se fosílie pálí a agregáty hučí.
Nojo, ale co kdyby se někdo chtěl přeci jen ohřát. Na CoRE je to možné na chodbě. Tam je totiž namísto klimatizace topení, které hřeje víc, než bylo potřeba za celou letošní zimu v Čechách. Plešatý ekolog si hledá strom.
Bio, fairtrade a GMO
V závěru možná ekologovo srdce trochu pookřeje, protože se může oběsit aspoň na bio stromě. Stejně jako v Čechách i tady letí kvalitní potraviny, akorát místo značky Bio používají Organic a poctivému jídlu bez zbytečných úprav barvivy a podobným šmejdem říkají Whole food. Navíc chtějí podpořit své příbuzní někde v Africe, takže si k tomu kupují čokoládu Fairtrade, což značí, že za ní dostal pěstitel řádně zaplaceno.
Ale z druhé strany tu máme ďáblíky v podobě GMO, tedy geneticky modifikovaných organismů. Podle čísel z wikipedie z roku 2013 je přibližně 85% kukuřice, 91% sójových bobů a 88% bavlny vyprodukované v USA výsledkem pěstování GMO. A taková kukuřice je tu na tom stejně jako u nás řepka. Roste všude a díky podporám vlády to i slušně vynáší. Většina potravin včetně šunky, pečiva, jogurtů... obsahuje HFC, neboli sladký sirup vycucaný z kukuřice.
Suma sumárum, už začínám rozumět tomu, proč se USA nikdy nepřipojily ke Kjótskému protokolu a proč ani ostatní otázky z oblasti ekologie tady nejsou úplně populární. Co se týká fairtrade, GMO a bio věcí, tam je mi to docela šumák, ale proč topí na chodbě a chladí v kancelářích? Řekla bych, že i průměrný Američan by mohl pochopit, že je něco špatně.
Kam s ním
Tento oblíbený nerudovský problém Američan moc neřeší. Za prvé má auto, kterým odveze cokoliv kamkoliv, za druhé jsou na každém rohu obrovské kontejnery, na které u nás v Praze čekáme půl roku, než pojedou okolo.
Nicméně návštěvník z Evropy málo kdy potřebuje vyhodit zrovna gauč. Častěji řeší nějakou tu plastovou láhev, krabici od pizzy nebo plechovku od koly. Ostražitější spotřebitel přemýšlí nad kelímkem od jogurtu, plastovou taškou ze supermarketu nebo takovým čajovým pytlíkem. V Čechách máme systém třídění opravdu výstižný, na každém obalu je kód, podle kterého si člověk snadno vybere kam co vyhodit, takže může vytřídit téměř všechno. Tady nejen že nemají kódy, ale ani různé odpadkové koše, ze kterých by se dalo vybírat.
V první řadě tu mají druh s kulatými otvory. Ten je na plechovky a petky. Další má podlouhlou díru, do níž sedí právě tak krabice od pizzy, takže do něj překvapivě patří papír. Tyto dva se však třeba na CoRE slučují v jeden, přičemž výsledkem je odpadkáč s dírou připomínající Mexičana na kole shora. A pak je tu normální odpad.
Snadné rozdělení nabourává ošemetné pravidlo: v čem bylo jídlo, to se nedá třídit. Takže třeba ta krabice od pizzy nakonec stejně musí jít do běžného odpadu. Stejně tak pytlík od müsli, nevymytý kelímek od jogurtu a hlavně všechno to jednorázové nádobí, které všude používají. Ekolog si rve vlasy a správný Amík, aby něco nezkazil, cpe do obyčejného odpadu radši všechno.
Klimatizace, topení a jiné plýtvání
Před přibližně sto lety se jeden Američan zamyslel a vymyslel klimatizaci. Jmenoval se Willis Carrier a firma, kterou na tom tehdy postavil, je stále největším producentem těchto zařízení na světě. A abychom podpořili americké hospodářství, máme klimatizace všude a chladí na průměrnou teplotu kolem dvaceti stupňů. A všude se myslí nejen v budovách, ale i třeba v autobusech.
Zpoza Atlantiku by si jeden řekl, že tu mají prostě vedro, tak se chtějí trochu zchladit. Výsledkem je, že jsou tu všichni pořád nachrchlaní a neustále sebou tahají dlouhé kalhoty a svetry, protože jinak by během osmihodinovky v kanceláři asi zmrzli. Hlavně že se fosílie pálí a agregáty hučí.
Nojo, ale co kdyby se někdo chtěl přeci jen ohřát. Na CoRE je to možné na chodbě. Tam je totiž namísto klimatizace topení, které hřeje víc, než bylo potřeba za celou letošní zimu v Čechách. Plešatý ekolog si hledá strom.
Bio, fairtrade a GMO
V závěru možná ekologovo srdce trochu pookřeje, protože se může oběsit aspoň na bio stromě. Stejně jako v Čechách i tady letí kvalitní potraviny, akorát místo značky Bio používají Organic a poctivému jídlu bez zbytečných úprav barvivy a podobným šmejdem říkají Whole food. Navíc chtějí podpořit své příbuzní někde v Africe, takže si k tomu kupují čokoládu Fairtrade, což značí, že za ní dostal pěstitel řádně zaplaceno.
Ale z druhé strany tu máme ďáblíky v podobě GMO, tedy geneticky modifikovaných organismů. Podle čísel z wikipedie z roku 2013 je přibližně 85% kukuřice, 91% sójových bobů a 88% bavlny vyprodukované v USA výsledkem pěstování GMO. A taková kukuřice je tu na tom stejně jako u nás řepka. Roste všude a díky podporám vlády to i slušně vynáší. Většina potravin včetně šunky, pečiva, jogurtů... obsahuje HFC, neboli sladký sirup vycucaný z kukuřice.
Suma sumárum, už začínám rozumět tomu, proč se USA nikdy nepřipojily ke Kjótskému protokolu a proč ani ostatní otázky z oblasti ekologie tady nejsou úplně populární. Co se týká fairtrade, GMO a bio věcí, tam je mi to docela šumák, ale proč topí na chodbě a chladí v kancelářích? Řekla bych, že i průměrný Američan by mohl pochopit, že je něco špatně.
Žádné komentáře:
Okomentovat