Mám sbaleno. Sedím na kufrem a mým tělem prostupuje hysterie. Jedu do Ameriky. Na sedm týdnů. S matfyzáky. No tak uvidíme, co z toho bude...
Na letišti v Praze:
Se nic zvláštního nestalo. Sešli jsme se hrozně brzo, takže už pod Havlovými křídly jsme si stihli vyslechnout několik historek z předchozích ročníků. Vystupovali v nich kužely, alkohol a spousty Juanů.
Dream team:
Na letišti v Londýně
Čtyřhodinový přestup se trochu protahuje. Je tu sice spousta obchodů, ale nic, co by stálo za nákup. Navíc se tudy vracíme. Navíc za ty šílené letištní taxy má člověk nárok jen na 45 minut internetu zdarma. Na toaletách teče jen teplá voda, takže pitnou kvótu dnes asi nesplním.
Zatím dostáváme instrukce, co říci americkým celníkům. Hlavně: nejedeme tak pracovat, nejedeme tam do školy, všechno, co přivezeme, si zase odvezeme a zavazadla jsme si balili sami a nikdo u toho nebyl. Naštěstí letíme na Newark, což není taková továrna na imigranty jako JFK.
Přílet do USA
Cesta letadle s British Airways ubíhala sice pomalu, ale jistě. U každého sedadla je obrazovka jako ve Fun&Relax od Student Agency, ale má mnohem více her, filmů a vůbec. Jidlo se překvapivě taky dalo jíst.
Na Newarku to šlo úplně v pohodě, celník se zeptal, jak dlouho tam budu, jestli mám víza a jestli nebudu v USA pracovat. Správné odpovědi a odebrání otisků spustilo jeho razítkovací automat a tím mi USA otevřelo svou náruč.
Šestihodinový posun se překvapivě vstřebal během jediné noci, takže zatim je prostě všechno růžovoučké.
Na letišti v Praze:
Se nic zvláštního nestalo. Sešli jsme se hrozně brzo, takže už pod Havlovými křídly jsme si stihli vyslechnout několik historek z předchozích ročníků. Vystupovali v nich kužely, alkohol a spousty Juanů.
Dream team:
Na letišti v Londýně
Čtyřhodinový přestup se trochu protahuje. Je tu sice spousta obchodů, ale nic, co by stálo za nákup. Navíc se tudy vracíme. Navíc za ty šílené letištní taxy má člověk nárok jen na 45 minut internetu zdarma. Na toaletách teče jen teplá voda, takže pitnou kvótu dnes asi nesplním.
Zatím dostáváme instrukce, co říci americkým celníkům. Hlavně: nejedeme tak pracovat, nejedeme tam do školy, všechno, co přivezeme, si zase odvezeme a zavazadla jsme si balili sami a nikdo u toho nebyl. Naštěstí letíme na Newark, což není taková továrna na imigranty jako JFK.
Přílet do USA
Cesta letadle s British Airways ubíhala sice pomalu, ale jistě. U každého sedadla je obrazovka jako ve Fun&Relax od Student Agency, ale má mnohem více her, filmů a vůbec. Jidlo se překvapivě taky dalo jíst.
Na Newarku to šlo úplně v pohodě, celník se zeptal, jak dlouho tam budu, jestli mám víza a jestli nebudu v USA pracovat. Správné odpovědi a odebrání otisků spustilo jeho razítkovací automat a tím mi USA otevřelo svou náruč.
Šestihodinový posun se překvapivě vstřebal během jediné noci, takže zatim je prostě všechno růžovoučké.
Žádné komentáře:
Okomentovat