Filadelfie, město umělců

V sobotu jsem vstávala už v šest ráno, jen abych měla dost času na to se projít po Filadelfii. K večeru jsme pak jeli na návštěvu k hlavě našeho projektu. Jako česká skupinka jsme něco speciálního a tahle návštěva už se stala každoroční tradici.

Filadelfské Must-see
Znáte to, každé místo má svoje "must-see", tedy místa nebo činnosti, které návštěvník nesmí minout. Pro Philly jsou to tato tři:

1. Liberty Bell (Zvon svobody)
2. Rocky Steps (Rockyho schody)
3. Cheesesteak (jídlo)

Já bych k tomu ještě přidala návštěvu jižní části města, protože tam se nachází taková umělecká až bohémská čtvrť, něco jako newyorské SoHo, akorát tady to ještě opravdu žije.

A dobrá zpráva, stihli jsme všechno. Takže popořadě.

Liberty Bell

Tenhle zvonek v osmnáctém století svolával obyvatele k protestům proti britské nadvládě a později zvonil při čtení Deklarace nezávislosti. Nebo taky vůbec ne, protože později se na nějakou dobu ztratil, pak se nakřápl a nikdo vlastně neví, jestli je tohle ten správný zvon a celá historie kolem něj je taková zmatená.

Každopádně dneska je to jasný symbol svobody a demokracie, fotí se u něj světoví státníci, kteří také bojují za nezávislost své země, z všech jmenujme třeba Dalajlámu. A taky se u něj fotí kupa turistů. Aby ho člověk viděl opravdu naživo musí vystát asi půlhodinovou frontu. Jinak může jen nakouknout přes sklo. Na rozdíl od jiných slavných zvonů tenhle je vlastně docela malý, ale stejně jsme si tu frontu vystáli, protože "must-see".

Rocky steps

Trochu dál od centra se nachází budova Muzea umění. Stojí trochu na kopečku a tak, aby se k ní člověk dostal, musí vystoupat pár desítek schodů. A to jsou právě ty schody z filmu Rocky, na kterých tehdy ještě neznámý boxer trénoval svojí fyzičku. Dopoledne kolem desáté tam schody vybíhala i spousta jeho následovníků, dělali kliky a jedna skupina dokonce tancovala nějaký street dance.

Kousek vedle stojí i Rockyho socha u které jsem se nemohla nevyfotit:-)

Cheesesteak

Videň má kávu a řízek, Slovensko brynzové halušky a Česko svíčkovou se šesti. Ve Philly servírují jako místní lahůdku cheesesteaky. Vezměte si takový větší rohlík, rozřízněte v půlce, pomatlejte sýrem nebo vyplňte sýrovými plátky, narvěte na to mleté maso, co se ho tam vejde a pokud si zákazník přál "wit" nezapomeňtě přidat na vrch trochu smažené cibule. No, delikatesa, ne?

My jsme zašli do místního podniku v jižně od centra Jim's steaks. Patří mezi čtyři podniky, které jsou svými cheesesteaky vyhlášené. Člověk sice může využít i jeden z tisíců pojízdných stánků, ale stejně jako v Praze bych se takových bála.

Takže tady sice cheesesteaky nevymysleli, ale dělají je už od roku 1939 a pyšní se spoustou ocenění "Best of Philadelphia". Jako všude i tady servírují tři druhy: Whiz, American, Provolone, které se liší podle druhu sýra. Whiz je takový tekutý, žlutý taveňák, Provolone je plátkový a American tuším taky, ale ten si nikdo z nás nedal. Hlavní chuť tomu stejně dává maso.

Umělecký bonus

Hned vedle Jim's končí i takzvaná Mural Mile, tedy procházka kolem nejrůznějších uměleckých děl v ulicích. Převážně jde o obrovské obrazy nastříkané na stěnách domů, ale v jednom místě převládají pouliční mozaiky od Isaiacha Zagara. Místo obyčejných kamínků požívá střepy z lahví, střípky zrcadel nebo třeba záchodovou mísu. Nedaleko je i muzeum s mozaikovým labyrintem, ale to jsme nestihli.

Kromě mozaiek a obrazů překypují ulice různými ušmudlanými obchůdky s designovým oblečením nebo punkovými hadříky. Nechybí ani spousta tetovacích salónů a galerií s pracemi místních umělců. Na ulicích je spousta lidí a vůbec, tam to prostě žije. Jo a za jedním rohem jsme našli garáž pro Batmobil (Batmanovo auto).

Protože fotek je tentokrát trochu víc, přikládám rovnou odkaz na svojí Picasu. Fotky od ostatních přibudou pak přímo sem. Jednou... Ale Washington už je!