Kol, kolem, okolo

Dneska to bude trochu nuda. Nejhorší kulturní šok už je za mnou a tak vás konečně můžu seznámit s mým běžným dnem a také nejbližším okolím.

Vstávat a cvičit

Ne, cvičit vlastně vůbec nechodím. Je tu sice velký bazén a spousta hřišť, ale zároveň  i studenti, kteří je používají, takže je celkem narváno. Ve skutečnosti tedy můj den začíná rovnou sprchou, snídaní a odchodem na CoRE, kde jsou naše kanceláře. Občas jsou nějaké přednášky, workshopy nebo prezentace, ale většinou jen sedíme v kanclu a čteme články nebo vymýšlíme řešení zapeklitých otevřených problémů. Zpátky na pokoj se dostanu kolem páté a večer už žádný program není. Společně s ostatními vaříme, popíjíme Sierru Nevadu a včera jsme hráli mariáš. Alkohol je tu hodně drahý, takže zatím žádné velké chlastací párty.

Dálnice a srnky

Bydlíme k nízkých budovách tzv. Silvers Apartments. Jeden byt se skládá ze dvou ložnic, koupelny a kuchyně s obývákem. Bydlíme tu čtyři. Všechno je nové a velké, myslím, že větší než náš pražský byt.

Trochu horší je to tu s okolím. Kousek za kolejemi vede dálnice a protože Amíci se snad v autech už rodí, tak z ní jde hluk i uprostřed noci. No, ti co bydlí na 17. listopadu by se tu asi cítili jako doma. Zbytek tu vypadá jako velké sídliště. Jestli u nás mluvíme o komunistických krychlích, tak vás můžu ujistit, že místní kapitalismus se v nich vyžívá ještě víc.

CoRE, tam jsou naše kancly, čtvrté patro

Ale včera večer se mi tu náhodou povedlo objevit skrytý kout jako vytržený z anglického venkova. Malý dům, ve kterém v minulosti bydlel nějaký místní hlavoun, jenž řídil obchod se dřevem a vůbec vším, co se tu vyprodukovalo, a posílal to po řece směrem k pobřeží. Okolo se rozkládá malý parčík s lavičkami, květinovými záhonky a ptáci si mohou strhat hlasivky, jen aby překřičeli nedalekou dálnici. Největší kouzlo tohoto místa spočívá v jeho dokonalé zastrčenosti. Včera jsem tam seděla snad dvě hodiny a za celou dobu okolo neprošla ani noha. Pokud nepočítám čtyři veverčí pacičky a další čtyři tlapky jednoho sviště.

Ne, to skutečně není obrázek z anglického venkova

To je poslední věc, o které musím ještě dnes napsat. Všude kolem pobíhají spousty veverek. To by nebylo nic tak divného, sice jich je tu mnohem víc než u nás, ale tak taky je v Praze máme. O něco podivnější jsou svišti. Jedná se o sviště lesního, velikostí připomíná jezevce, akorát je celý světle hnědý. Je jich všude plno, ale setkání nedoporučuji, prý koušou. Zlatým hřebem místní fauny jsou srny. Včera jsem hned u silnice, kde jezdila spousta aut, viděla jednu, byla ode mě snad pět metrů, ukusovala tráva a vůbec jí nepřišlo divné, že není někde schovaná v lese. Mně to divné přišlo.

Zdroj: thefocusondesign.blogspot.com