Splachujte prosím

Určitě jste slyšeli o tom pověstném soudní procesu, ve kterém odškodnili ženskou, která se polila kafem z McDonalda a žalovala je, protože se jím opařila. Od té doby je na jejich kelímcích napsáno, že nápoj je horký. V Čechách jde o celkem unikátní jev, takže se mu zasmějeme a tím to pro nás končí. Tady bych se mohla válet smíchy od rána do večera.

Úvodní instruktáž
Jak už jsem psala, začalo to úvodní přednáškou na téma, jak máme chodit všude včas, jak nemáme řvát a běhat po chodbách nebo jak se po sobě uklízet ve společné kuchyňce. Pro jistotu nám pondělní proslov dnes znovu zopakovali, protože konečně přijel místní hlavoun, který se chtěl ujistit, že jsme všechno pochopili. Přihodil k tomu pár dalších instrukcí kolem kávovaru (na noc ho vypni) a také učinil roztomilou přednášku o tom, jak máme všem tykat (v angličtině to znamená oslovovat je křestním jménem), jenom svému přidělenému učiteli vykat (tj. oslovovat ho dr. Cooper). Takže například člověk vyká svému mentorovi a tyká jinému, kterému zase jeho student vyká... No prostě je to trošku na hlavu.

Co je psáno, to je dáno
Řeči se vedou a voda teče... Ne tak v USA. V podstatě všechny pokyny z úvodních projevů visí někde na zdi i v písemné podobě. Celkově návody jsou tu na všechno a velmi podrobné. Zatímco u nás se návod na přípravu čaje skládá většinou z jednoho až tří obrázků, tady o něm byli schopni vypracovat dvou-odstavcový referát. Nechtěla bych vidět jejich návod na celý čajový obřad. Možná ho někdo popsal ve své disertační práci.

Nejvíc mě dosud pobavil popisek na toaletách, který přikládám níže:

Přesto je tu ale jedna zajímavá věc. Při nejmenším mým spolubydlícím připadají všechny ty proslovy směšné a k návodům mají stejný přístup jako asi většina Čechů, prostě je nečtou. Záhada, kterou by se mohl zabývat i Däniken. Hodlám se stát jeho předskokanem.